Paparazzi

                                                                            První Kapitola - Vysněný Job?

No den začínal perfektně nenormálně, hned ráno mě seřve šéf, kde se loudám, potom když přijdu k sobě do kanclu, kdo tam není? No jistě můj bývalý přítel …., ,Ahoj Beny, co tu potřebuješ?‘‘ řekla jsem to až moc slušně…,, Ahoj Katrin, rád tě vidím‘‘ Rád mě vidí?! Počkat slyším dobře?? Nebyl to náhodou on, kdo na mě minulý týden křičel, že už mě nikdy nechce vidět?,, Rád mě vidíš? Aha já myslela, že si to byl ty, kdo na mě křičel, že mě už nikdy nechce vidět.‘‘ to už jsem neřekla až tak slušně, ale tak zasloužil si to…,, Ale no tak Katrin, snad se pořád nezlobíš, ne?‘‘ ten si teda fandí, zlobím se a to dost mám i chuť mu vlepit facku, ale to radši ne…,, Ano zlobím se Beny‘‘ řekla jsem už vážně otráveně,, Ale Katrin, já se ti vážně omlouvám, přece víš že tě MILUJU!‘‘ tak to jsem vážně nevěděla, on mě miluje?? Vážně?? To jsou novinky…,, no tak dobrá odpouštím ti, a ještě něco potřebuješ??‘‘ no a teď určitě řekne, že chce zase se mnou bydlet, stoprocentně,, No napadlo mě Katrin, že bychom mohli zase bydlet spolu…‘‘ Ha co jsem říkala? Nevím, co mu na to mám teda říct.,, nevím to si budu muset rozmyslet.‘‘ rozmyslet?? Bože proč já mu neřekla ne…. ,, No tak já už půjdu, abych tě tu nerušil‘‘ řekl a odešel, když za zabouchli dveře mohla jsem si konečně říct ,,hurá‘‘ už jsem si začínala myslet že neodejde. Ale tak zpátky do práce, jo a mimochodem kdo by to nevěděl jsem paparazzo (bulvární fotografka) jistě vím, vím hrozná to práce… ale dobře placená tak proč ne? Ale tak koho mám na seznamu dneska?? Hm Miley Cyrus, ta holka mi poslední dobou dost vydělává. A kde vůbec teď tu naší hvězdu najdu?? No super v Nashville, Tennessee… ach jo takovou dálku, no -nic,  hlavně abych něco nezapoměla- fotoaparát mám, kameru mám a svojí černou čapku taky, dobrý mám asi všechno,ASI... Á konečně jsem tady, ale kde jsou všichni?? vždit tu NIKDO neni?! no ale tak ještě chvíli počkám, třeba někdo přijde...

                                                                                           Druhá Kapitola- Životní setkání

 No tak uričitě ne, stojím tu už půl hodiny jako úplnej debil, zavolám šéfovi a doufám ře bude mít aspoň trochu inteligentní vysvětlení( což o tom teda hooodně pochybuju). NO TO SNAD NE! on mi klidně řekne že jsem sem dneska jet neměla až zítra! OMG!.....A co já tu teď budu dělat?? no ale zpátky se mi teda jet nechce,je to moc daleko a potom taky když bych přijela mohla bych odemknout dveře od domu, kouknout dovnitř , vyjít ,zamknout a zase jet znova... to už tu radši budu přes noc, je tu snad nějakej hotel ne??? no doufám... konečně nějakej hotel, no hotel to teda asi neni, ale pořád lepší než nic. Jdu si teda vyndat njaký potřebný věcci a pak si zajdu asi někam na ečeři protože na jídlo sebou jsem fakt nemyslela.... á vybaleno, no jak vidím dole v tomhle ,,hotelu'' je nějaká malá restaurace ta se tam půjdu podívat....Hmm neni tu to špatný, krásná teráska, všude květiny, no tak se tu posadím a kouknu co tu mají.... Přišla ke mě číšnice, obědnám si lososa a přílohou-mňamka... čekám tu na tu číšnici a najednou ke mě přistoupil sympatický chlápek a zeptel se jestli si může přisednout.... no tak proč ne stejně je to v celku divný sedět tu jen tak sama.... No zjistila jsem že se jmenuje Sebastian, a je mu 25, superový věk mě je 24 jemu 25, to je skoro jak splněnej sen. Po dlouhém rozhovoru se mě zeptal jestli bych nechtěla jít s ním na procházku, jako normální člověk jsem řekla HURÁ NO JASNĚ, no dobrá to jsem neřekla řekla jsem jen ano ráda,dobrá to ráda jsem říkat nemusela.... šli jsme kolem nějaké jezírka, sedli jsme si tam a chvíli jsi povídali..... a potom mi navrhl jestli bych nechtěla k němu na pokoj, a já pomalu nevěděla co odpovědět, a v tom jsem si vzpoměla na Bennyho, nwm ani jestli s ním ZASE chodím nebo jsme jen usmíření ,,kamarádi'' , víc se mi teda líbí to druhý, protože zrovna bych radši trávila čas se Sebastianem.... ,, A tak jo Sebastiane,pokud ti nebudu překážet'' pousmála jsme se a on se jen na mě okouzleně usmál a řekl ,, TY a mě překážet?? Prosím tě to je nemožnej fakt'' odpověděl, vždicky má  tak vtipně logický řečičky, což né že by mi to vadilo spíš je tím originální, a potom taky se hodí ke mě,protože já vedu někdy  taky ,,logický'' řečičky. (spíš nikdy než někdy) Tak jsme teda šli k němu na pokoj, když otevřel dveře nemohla jsme uvěřit svým očím, VŽDIT ON TU MÁ LÍP UKLIZENO NEŽ JÁ! Ne to si dělám legraci,ale teda měl o hodně lepší pokoj než já, dokonce manželskou postel (Oo) a já mám jenom jedno lůžkovou-škoda. Pak se mě zeptal jestli nechci něco k pití, a já řekla že něco jo,ale že mi může dát co chce, a on přinesl dvě skleničky a láhev vína,už jsem se těšila co přijde a v tom.... v tom mu zazvonil mobil, já se jen v duchu modlila aby to nezvedl, zvedl,  a já si řekla že dokonalý druh chlápku už vymřel, né že by byl špatnej ale zvednout mobil když má u sebe někoho?? možná přeháním ale tak stejně...

                                                         Třetí Kapitola- Smutná Zpráva

 Když dovolal smutně se na mě podíval a řekl že mu volali z nemocnice že jeho matka je ve vážném stavu, díky autonehodě.Já se v tom okamžiku cítila příšerně, vyčítala jsem mu že zvedl mobila přitom mu volali kvůli matce, šla jsem za ním obejmula ho a řekla mu že se jí určitě nic nestane a že bude v pořádku, ikdyž jsem si tím sama nebyla jistá...No po chvíli jsme si začli povídat, bylo už asi 22 hod. a rozhodli jsme se že si půjdeme lehnout, přespala jsem teda u něj... Ráno jsme oba vstali úplně nastejně já se na něj usmála on na mě, prostě láska na první pohled, dokonce byl tak ochotný a udělal nám oboum snídani. Žeby náš ohrožený druh DCH (dokonalých chlápků) nevymřel?=D

                                                     Čtvrtá Kapitola- Loučení,neboli dobrá zpráva

Po snídani mi ale vlastně došlo že já tu nejsem na dovolené ale na to abych udělala nějaký ty fotečky, řekla jsem to Sebastianovi a on na to řekl že by šel klidně se mnou, což je dobrá zpráva protože hádám že sama bych tam umřela nudou... Šli jsme teda, drželi jsme se za ruce, pořád si něco šeptali do ucha prostě jak zamilovaní blázni, ale kdyžž mi zrovna Sebastian něco vyprávěl musel mi zrovna zazvonit ten debilní mobil, ách jo. A já ho musela zvednout protože to byl šéf. Když jsem dovolala byla sem tak naštvaná že to neni ani možný, Sebastian se hned zeptal co se stalo, no a já na to že můj milej zlatej šéf si vymyslel že Miley vůbec nepřijede a že e úplně někdy jinde, na což se Sebastian jen  usmál a řekl ,,aspoň máme víc času an sebe'' a dal mi pusu, proč já ho nepotkala už dřív...

                                                     Páta Kapitola- Odjíždím

Přišel ten strašný den na který jsem se vůbec netěšila, odjíždím a opouštím svého milovaného Sebastiana... Když jsem k něu přišla se rozloučit tekly mi slzy po tváři, nejraděěji bych tu s ním zůstala na pořád...  Sebastian mě objal a pošeptal mi že nemám brečet, já ale na to že život bez něj si už nedkážu představit a on na to že ani nemusím protože odjede se mnou, v tuhle chvíli jakobych znovu ožila usmála jsem se a byla jsem stračně nadšená.... Jeli jsme teda k nám a Sebastian bydlel u mě, měla jsem přeci jenom v celku dobrý prostorný dům.

                                                    Šestá Kapitola- Nemilé Překvapení

Jsme už spolu měsíc, je krásné nedělné ráno až do doby, kdy někdo ,,inteligentní'' zazvoní. Řekla jsem Sebastianovi že dojdu otevřít, a schválně kdo tam nestál... Benny, v tom mi došlo že jsem na něj úplně zapoměla. Benny se na mě usmál a řekl že mě rád vidí, no já jeho ale ne, tak jsem mu řekla jestli by nechtěl zas jít, on na to že by si se mnou chtěl promluvit, jenže v tom sešel ze schodů Sebastian a řekl,,Lásko kdo pak nás to přšel navštívit?'' no to bude průšvih... Benny se na mě najednou podíval a vykřikl kdo to je?! Což to samé řekl i Sebastian, já jen odpověděla že Sebastian je můj přítel, a že Benny někdo kdo je právě na odchodu. No ale Benny to by nebyl on aby mi zas nechtěl zkazit život a řekl : ,, Cože?! dit to já jsem tvůj přítel?!'' což se do toho vložil i Sebastian který řekl že jsem jen jeho a že Benny aby ihned odešel, ale Benny zase mlel a mlel až do doby než Sebastian řekl že zavolá policii, v tom najednou Benny odešel...

                                            Sedmá Kapitola-Přiznání, aneb nový život

Když Benny odešel, Sebastian se zeptal kdo to byl, a já jen naštvaně odpověděla že můj bejvalej přítel, kterej an mě pořád jen řval a ničil mi život, Sebastian mě objal a řekl že at na to zapomenu že začínáme nový začátek-spolu. Což mi v danou chvíli přišlo dobrej čas na to abych mu řekla něco hodně důležitého... ,, No a víš Sebastiane, já pro tebe máš ještě i jedno překvapení...''  a jaké? hned se on zeptal ,, No ona já a ty, no my to é budeme mít miminko...'' tak a teď jsem se vážně začínala bát reakce, ale nejspíš jsem se bla zbytečně... ,, Vážně? tak to je super, doufám že ten drobek bude hezkej tak jako ty'' usmál se a dal mi pusu, a mě se strašně ulevilo že to dobře dopadlo... jenže to, to ještě nevěděli mý rodiče....

                                        Osmá Kapitola- Rodiče

Ách jo , dnes přišel ten den co se mám jít pochlubiit rodičům a zrovna moc se mi nechce protože Sebastiana zrovna v lásce nemají :(, ale co nadělám... Když jsme k nim tedy přijeli mamka byla ráda že nás oba vidí, táta že jen rád vidí mě, a už to začíná... Sedli jsme si ke stolu byl čas oběda, když dala mamka na stůl polévku všichni jsme si vzali a začali si povídat o tom jak se nám daří a bla bla bla.. pak došlo na to abych jim to řekla,, no mami, tati já vám musím něco říct, my no čekáme miminko...'' v tom se mamka a taťka na sebe podívali, táta se pak zabijáckým pohledem kouknul na Sebastiana, no a potom na mě což už se usmál a řekl,, a s kým?'' a škodolibvě se usmál, ách jo ty rodiče se občas fakt chovaj jak malý... ,, Představit si tati, že se Sebastianem'' v celku drze jsem odpověděla, njn na blbou otázku blbá odpověď. ,,A jak dlouho už to víte?'' zeptala se mamka aby trochu sklidnila atmosféru ,, 2 měsíce to budou'' odpověděla jsem a podívala se na Sebastianavt který byl rozrušený z mého "vtipného" táty...  Táta si ale nedal pokoj a řekl ,, No a Sebastiane, dokážeš se o naší drahou dcerku a o to mále postarat?'' to jsou otázky-_- ale Sebastian naštěstí jen odvětil ,, Nebojte, o nás všechny se postarám jak jen to bude v mých silách'' otočil se na mě a usmál se, já na něho taky, no a tátovi to konečně asi stačilo- no hurá.

                                       Devátá Kapitola- Zjištění

Už jsem v 6. měsíci a mám už pěkně i vidět bříško, já i Sebastian se strašně těšíme až se ten drobek narodí, měli by jsme dneska jít na utrazvuk, já už se tam těším protože zjistíme co že to bude, oba by jsme si teda přáli chlapečka, ale holčička vadit nebude. Přijeli jsme a čekali v čekárně, člověk si řekne že teď bych měla být já nerovózní, ale o 100% byl víc nervózní Sebastian. No dobré zjištění... Bude to holka! :)

                                     Desátá kapitola- 8 měsíců

... 8 měsíců, už taková doba stačí už jen měsíc a uvidim tu naší dračici konečně na živo, já se tak těším, se Sebastianem  už jsme zařidili pokojíček, růžovoučký, doufám že se to nezvrkne a bude to opravdu holčička. No ale povedl se nám ten pokojíček to se musí nechat, ale horší je to s mojí prácí... až budu mít po mateřský musím dát výpověď...  Protože v práci objíždím hromadu míst atd. a nebyla bych skoro doma... Ale bude těžký najít nějakou tu práci, i když mohla bych být třeba spisovatelka, přeci jenom články v novinách jsem taky musela spracovávat aby dávali smysl a tak to by nebyl takovej rozdil.. snad. Ale je mi dneska i tak nějak blbě, jediný co mi tak dělá radost je to že 10.11. se má narodit naše maličká a to je už za 2 týdny!:)

                                   Jedenáctá kapitola- špatný zážitek

No tak aby jste byli v přehledu je 30.10. a mě opravdu ale opravdu hodně špatně... Nwm co se děje ale mám strach otu maličkou, radši zavolám Sebastianovi jestli by mě vzal do nemocnice. Sebastian byl u mě do 5 minut ale byl ještě víc vystrašený než já, pořád se jen ptal- a co dkyž se narodí dřív? a co když potratíš? a bla bla bla...Bože tak zbytečný otázky, tím spíš straší on mě... Když u jsme byla v nemocnice vzalimě hned na ultrazvuk... v tom se doktor zatvářil dost vážně a oznámil mi že maličká už by chtěla ven...Tak to bylo moc.. Jenže přeci jenom nepraska mi voda nic tak co to je za blbost? No nijak to nechápu.. No neni divu když mám být něčí mamka úplně poprvý. No ale také nová zpráva byla že budu muset zůstat v nemocnice prý že poslat mě zpátky domů by byl risk... ách jo

                                 Dvanáctá kapitola- Chci ven

Už tu tvrdnu 2 dny a v celku už bych ráda domů protože je mi o hodně líp, a že by se mělo něco stát, na to to nevypadá, teda aspoň z mýho pohledu... No ale aspoň že Sebastian za mnou občas chodí... No skoro pořád tu je, se mi zdá. Né že by mi to vadilo, spíš je to tu aspoň o trochu lepší, holt když mi daj na pokoj nějakou extra praštěnou ženskou tak je radost potkat někoho normálního... Ale už se mi zas dělá nějak špatně a ke všemu jsem začla bejt unavená... A zrovna přišel doktor, hned se zeptal jestli i něco neni já jen že je mi špatně a jsem unavená, což na to mě hned doktor prohlídl a zatvářil se tak nějak, no divně... Žeby to teda vypadalo dobře to ne... Ale najednou se mi zdálo jako by ten prcek začal kopat, to se mi ale nezdálo, to se opravdu dělo, v tom se mi udělalo ale o hodně víc zle,  tom se mi zavírali oči, jen co jsem slyšela bylo jak doktor volá, sestři rychle na sál...

                               Třináctá kapitola- Špatný začátek, Dobrý konec 

Když jsem se probudila viděla jsem že jsem na sále a dostala jsem v celku strach,  tom na mě promluvila sestra a uklidňovala mě, že se nic neděje jen že mi museli udělat císařský řez, kvůli malým komplikacím ale že maličká bude v pořádku. UF, to se mi ulevilo že bude v pořádku. V tom slyším dětský pláč a sestřička se na mě usměje a řekla mi ,, Gratuluji, narodil se Vám chlapeček. " Tak to byl pro mě velký šok, CHLAPEČEK?! No tak to aby Sebastian ten pokojík předělal.... Ale pak jsem zjistila že mi toho broučka ani neukážou protože musí do inkubátoru, kvůli tomu jak se narodil dřív... škoda. Ale viděla jsem Sebastiana jak je šťastný a hned mi dal ruku a řekl, tak máme záhadu století, z holky se stal kluk ... Ten mě vždicky dokáže rozesmát.

                               Čtrnáctá kapitola - Návrat